Na Zélandu se mi, mimojiné, líbí to, jak je málo zalidněný. Na území přibližně velkém jako Itálie žije jen 4,5 milionů lidí. Během cestování jsme projížděly oblastmi, kde jsme třeba hodinu nepotkaly žádný jiný auto nebo vesnici. A tak když kiwák řekne, že někde bude hodně lidí, už vím, že to nebude tak hrozný podle toho, na co jsem zvyklá z Evropy. I přesto tu jsou místa, kde se skupinkám asijských turistů nevyhnete, ale já ráda navštevuji méně známá místa. Přijde mi, že si dokážu více užít kouzlo místa a ocenit jeho jedinečnost a krásu. Navíc tím, že nejsou tolik známá, nemám žádná očekávaní, a o to více jsem překvapená.Do článku jsem vybrala pět míst z Jižního ostrova, kde jsme neplánovaně zastavily a byly z okolí úplně nadšený. Navíc jsme tam během hlavní, letní sezóny potkaly jen pár lidí anebo vůbec nikoho. Hurá na výlet!
Od Takaky dále na sever
Severní část Jižáku jsme neměly vůbec v plánu prozkoumat. Mylně jsme si myslely, že je tam jen štěrková neupravená cesta a tu my nerady. Plány se nám změnily a kamarád nás přesvědčil, že je to tam krásný a stojí to za zajížďku. Takže jsme se vydaly nejprve do městečka Takaka. A to je prosím nejvíc hippie místo, jaký jsem kdy navštívila. Oblečte si květované věci po babičce, vyzujte boty, nasaďte klobouk a lenonky a skvěle zapadnete mezi místní.
Skvělá uvolněná atmosféra na nás dýchla jen co jsme vystoupily z auta a úplně mi přišlo jako by si tu lidi žili bezstarostný život a čas tu nehrál žádnou roli. 
Z Takaky jsme vyjely k nejsevernějšímu místu ostrova a po cestě se ještě zastavily u nejčistších pramenů na světě a prošly se po nádherné liduprázdné pláži.
Večer jsme přijely do kempu a už se chtěly chystat ke spánku. Nakonec jsme se rozhodly pro krátkou procházku po okolí. Přišly jsme na zelené kopce, kde byly jen ovce a pozorovaly nádhernej západ slunce. Slovy se to nedá popsat, ale ten moment byl pro nás něčím výjimečný, byly jsme šíleně šťastný a srdce nám krásou a kouzlem okamžiku doslova plesalo. Byl to jeden z těch momentů, díky kterým budeme na novozélandské dobrodružství ještě dlouho vzpomínat.
Byl to také další z momentů, díky kterým je náš vztah se ségrou ještě lepší než na začátku pobytu. A take díky kterým věřím, že naše přátelství překoná všechno 🙂
…až mě to dojalo…
Ráno jsme si nenechaly ujít pozorovaní východu slunce.
Další den jsme se vydaly “polňačkou” směrem k Wharariki beach. Když už se nám zdálo, že naše auto cestu nemusí přežít vcelku, zaparkovaly jsme a pokračovaly pěšky kolem pobřeží. Díky za to! Nádherné výhledy, jedna z nejkrásnějších procházek vůbec. #thankyoumotherearth
Na Wharariki pláž jsme se ovšem ani po dvou hodinách nedostaly. Tip pro návštěvníky – pokud tam jdete od Cape Farewellu tak jedině v době odlivu ať se tam neprodíráte houštím, lesem a nepřeskakujete bažiny jako my (a stejně bez úspěchu).
Okarito
Procházka začíná u osady Okarito, dvacet minut jízdy od ledovce Franze Josefa. První část trasy vede lesem k laguně Three Mile, ve které se zrcadlí hory i ledovec. Během odlivu vede cesta zpět po pláži, při přílivu se musíte vrátit stejnou cestou. Právě návrat po pláži se mi líbil nejvíce.
Nekonečně dlouhá písečná pláž, kolem které se táhne obrovská skála obrostlá rostlinami a s tekoucími malými vodopády.
A taky jsme tam viděly poprvé tuleně.
Karitane
Kousek nad Dunedinem jsme odbočily z hlavní cesty a šly se projít kolem výběžku u vesnice Karitane. Krásná procházka a super zakončení u kávy v místním krámku, který slouží jako obchod, benzinka, hospoda i kavárna. Připadaly jsme si jako ve starým americkým filmu. Produkty a výrobky od místních, zvědavé a upovídané prodavačky a vřelé úsměvy od všech návštěvníků.
Angelus hut
Přestože jsem tento výšlap považovala za dost populární, potkaly jsme po cestě jen pár dalších výletníků. (možná proto, že jsme se tam vydaly hned druhý den po tom, co se oblastí přehnala cyklóna Gita.) Celá túra nám zabrala deset hodin. Pro mě byl mnohem náročnější sestup dolů, než výstup, ostatně jako obvykle. Každopádně tamní krajina stála za tu únavu a bolavé nohy.
Curio bay
Místo, kde si můžete zaplavat s delfíny bez toho aniž byste platili zážitkovým agenturám. Pokud tam ovšem zrovna budou, my jsme to štěstí neměly. Ale líbilo se nám tam i bez delfínů. Je to jedno z mála míst na světě, kde se nachází zůstatek zkamenělého lesa, jehož stáří je odhadováno na 180 milionů let. Hned u zálivu je kemp, kde jsme přespaly, bohužel se v ten večer ochladilo o 20 stupňů (nepřeháním, další cyklona) a pro mě to byla nejhorší, nejchladnější noc v autě. Večer jsme šly k zálivu, kam se pravidelně vrací skupina žlutookých tučňáků. Po dvou hodinách čekání v zimě a vítru se nám jeden tučňák ukázal. Juchu!
Nový Zéland je přenádherná země se spoustou doposud nedotčených přírodních míst. Pokud máte možnost, vydejte se sem co nejdříve, než se země více zalidní a naláká davy turistů.
