Kdyby jste mi před pár lety řekli, ať jedu sama na dovolenou do ciziny, podívala bych se na vás jako na blázny. Netušila jsem, jak skvělý zážitek to může být.

Byla jsem domluvená s kamarádkami z Německa na týdenní dovolenou v Portugalsku, kterou jsme začínaly ve městě Faro. V době, kdy jsem kupovala letenky byly ty do Fara dost drahé, a tak jsem si našla levnější z Bratislavy do Malagy, kde jsem strávila jednu noc. Druhý den jsem se přesunula do Sevilly a třetí den už za Jasmine a Nadine do Fara. O úžasném výletě, od jihu na sever Portugalska, vám píši zde.

Teď si pojďte přečíst o tom, jak se dají prožít i užít dva dny v krásné španělské Andalusii, kraji slunce, červeného vína a temperamentních tanečníků flamenca.

Malaga

První den jsem přiletěla chvíli po poledni, slunce pražilo, po pár minutách chůze uličkami města jsem usedla na zahrádce restaurace na náměstí „Plaza de la Merced“. Centrum Malagy jsem znala z dřívějšího roadtripu, o kterém se můžete dočíst tady. Objednala jsem si salát „mediteranean“ a po chvíli váhání mezi „mám-chuť-na-víno“ a „nepij-aneto-furt“ jsem poprosila i o dvojku bílého. A jak bylo výborné, lehké, osvěžující! Během pojídání salátku a popíjení vínka jsem pozorovala probíhající život na náměstí, studenti se vraceli z jazykových kurzů a domlouvali setkání na večer, děti ušmudlaní od zmrzliny pobíhali kolem rodičů a ztracení turisté bořili hlavy do map (spíš telefonů). Najednou mnou proběhl pocit štěstí, jak je na světě krásně, když se člověk dokáže radovat z jednoduchých, všedních věcí.

Ten večer jsem byla ubytovaná v malém hotýlku na kopci nedaleko centra. Na hotelu byla kouzelná venkovní terasa s palmami a výhledem na město, kam jsem si večer sedla, zapsala zážitky dne, četla knihu, vychutnávala pomalu zapadající slunce a dýchala teplý, přímořský vzduch. Musím se usmívat pokaždé, když si na tuhle chvíli a ten blažený pocit ve mně, vzpomenu. Grateful.

Druhý den ráno jsem si šla zaběhat kolem pláže. Musím říct, že místní běžci mě zklamali tím, že mi neoplatili úsměv ani pozdrav, když jsme se při běhu míjeli. Během byly endorfiny vyplaveny a hurá hledat místo na dobrou snídani. Vůní čerstvé kávy mě nalákal podnik Cafe Central na náměstí Plaza Constitucion. Usadila jsem se v kavárně, kterou doporučuji díky velkému výběru káv i dalších pochutin. A zase ta pohoda při dobrém jídle, čtivou knihou a šumem městského života kolem.

Sevilla

Odpoledne jsem se přesunula z Malagy do Sevilly autobusem asi za 8 euro.

Jelikož jsem do Sevilly dorazila zrovna v době odpolední siesty, ulice města byly liduprázdné, jen turisté vysedávali v pár otevřených kavárničkách nebo se schovávali ve stínu před silným žárem slunce. Sevilla je nádherné město s bohatou historií. Za jeden den se vše nedá stihnout. V Seville mě nejvíce uchvátilo náměstí Plaza de Espaňa a přilehlé zahrady, dále stojí za návštěvu katedrála Panny Marie, královský palác Alcazar, věž Torro del Oro, a také méně turistická procházka kolem řeky Guadalquivir. Turistických lákadel je tu nespočet, typickou atrakcí je projížďka na bryčce tažené koňmi. Rozpálenými ulicemi jsem šla pěšky z nádraží přes centrum k mému ubytování. Cestou jsem si vybrala restauraci v jedné z malinkých historických uliček a ochutnala místní tapas, grilovanou zeleninu s kozím sýrem, přelité sladkou omáčkou. Výraznou chuť kozího sýru zjemňovala grilovaná cuketa a lilek, sladká omáčka, možná marmeláda, dotvářela úžasnou spojitost a vyváženost chutí, z čehož jsem měla výborný gurmánský zážitek.

Tentokrát jsem zvolila zcela odlišný styl ubytování oproti první noci v Malaze, bookla jsem si místo v 6-lůžkovém pokoji v hostelu SAMAY, který je skvěle umístěný nedaleko centra města v historické čtvrti Santa Cruz, pobyt v něm určitě doporučuji. Na recepci mě vítal sympatický klučina, a když zjistil, že jsem z Čech, zazářily mu oči a s nadšením mi začal vyprávět o tom, jak v Brně strávil dva semestry díky programu Erasmus a jak se mu u nás moc líbilo. Taková setkání mě vždy moc potěší a zaplesá mi srdce hrdostí na naši zemi, a hlavně Brno, žejo.

Ten večer byla na střeše hostelu zrovna pořádána sangria party. Ideální příležitost se jít seznámit s dalšími cestovateli. Není to zrovna moje silná stránka, jít někam sama na akci a oslovit cizí lidi. Ale sebrala jsem všechnu odvahu, úsměvem a kostrbatou španělštinou jsem poděkovala za sklenku sangrie a přisedla si ke stolu dalších cestovatelů. A už to jelo, úplně bez zábran a přirozeně jsme si začali společně povídat, vůbec nevadilo, že se neznáme, zážitky z cestování vydají na nekonečně dlouhé konverzace. U stolu jsem se potkala s lidmi z Nizozemí, USA či Nového Zélandu, popíjeli jsme, povídali si, smáli se, hráli hry.

V tom na mě opět padl pocit absolutního štěstí. Horká letní noc, v pozadí hrála španělská hudba, kterou přehlušoval náš smích , sangria tekla proudem, terasu zdobili lucerničky a z vonných svíček se linula příjemná vůně, veselí cestovatelé. V takovém momentu jsem vděčná za tu svobodu, že můžeme cestovat. Vděčná za setkání s podobně smýšlejícími lidi.

Druhý den v Seville jsem jen prošla přes centrum města k autobusovému nádraží, po cestě se stavila na ranní kávu a sladkou buchtičku na náměstí kousek od věže Torro del Oro, a vyrazila busem (ALSA 21EUR) na setkání s kamarádkami do městečka Fara, kde začalo naše týdenní portugalské dobrodružství. O kterém Vám brzy napíši.

Téměř tři dny sama na cestách byly úžasné. Všímala jsem si více lidí okolo, byla vděčná za každý moment, vychutnávala si dobré jídlo. Byla jsem více otevřená se začít bavit s cizinci, a prostě to byla jedna velká radost. Taky jsem si slíbila, že alespoň jednou za rok si takovou dovolenku naplánuji. Je to neskutečně obohacující a zároveň osvobozující pocit. Zkuste to. Nemusíte hned létat do Španělska, u nás jsou stovky nádherných míst, kde na vás čekají pocity štěstí a kde necháte volně plynout vaše myšlenky.