Díky studijnímu pobytu ve francouzském St-Etienne jsem poznala spoustu skvělých přátel. S některými přátelství pokračuje pouze online, ale náš dámský spolek jednou za čas vymyslí společný výlet. Loni jsem se s Nadine a Jasmin domluvila na týdenní jízdě Portugalskem. O tom, jak jsme si ji užily a jaká místa jsme navštívily za minimální náklady si můžete (konečně) přečíst zde.
FARO
Dovolenou jsme zahájily v malém městečku na jihu Portugalska – Faru, ubytování v hostelu Well´come! To Algarve, super poloha přímo v centru, fajn lidi, pracují tam hlavně dobrovolníci, tak jsou sdílní a rádi se baví s návštěvníky.
První věc, která mě mile překvapila při příjezdu do Fara, byly mnohem levnější ceny v restauracích než ve Španělsku. A tak jsem si čekání na holky zkrátila kávičkou za euro. Už když jsem holky zpozorovala v přijíždějícím busu z letiště, zaplesalo mi srdce radostí. Opět se setkáváme a začíná další společné dobrodružství.
Rychle se ubytovat a hurá na pláž, cesta busem trvala asi půl hodinku, Praia de Faro je písečná a dlouhatánská, ale přeplněná lidmi, a hodně tam vyfukuje, proto je to oblíbené místo surfařů. Slunit jsme se vydržely jen chvíli a brzy jsme vyrazily zpět do centra. Cestou jsme se stavily na večeři a v obchodě pro víno na večer. Na střeše hostelu bylo fajn posezení, kde jsme se bavily s dalšími cestovateli a dobrovolníky z hostelu. Po pár sklenkách vína jsme vyrazily prozkoumat noční život, a ten byl spíše slabší. Ulice byly prázdné, jen pár barů bylo zaplněno. Možná to bylo tím, že byl zrovna čtvrtek, ale čekala bych, že v létě to na jihu žije každý den. Malebné, historické centrum města jsme si prošly druhý den. Díky tomu, jak je maličké, máte za hodinku projité. V uličkách je spoustu kaváren a obchůdků, takže pro kavárenského povaleče ideálně strávené dopoledne.
LAGOS
Další zastávkou bylo městečko Lagos, kam jsme jely z Fara regionálním vlakem. Cesta byla jak z hororového filmu. Přestala fungovat klimatizace a nebyla tam otevíratelná okna (nečekaně), navíc vlak byl plný do posledního místečka. Takže téměř hodinka jízdy ve 40C byla výživná, z každého na konci valily řeky potu, ten smrad si nechcete představit. Po hodince jsme splavený vystoupily v Lagosu a v ten moment jsme na nepříjemnou cestu zapomněly. Hned od nádraží je Laos krásné město, dlouhá promenáda plná palmových stromů a malých stánků, kde vás místní lákají na nejrůznější atrakce v okolí nebo prodávají své výrobky. Tentokrát jsme byly ubytovaný v hostelu HI Hostel Lagos, opět hned v centru. A i teď první kroky vedly na pláž. Nádherné písčité pláže, v sezoně hlava na hlavě, ale když si dáte na čas a budete trpělivý, kousek dál od centra můžete najít kousek pláže jen pro sebe. Koupačka v oceánu byla skvělá, kolem pobřeží je nádherná procházka po útesech s výhledy na dlouhé pláže, průzračně modrou vodu, jeskyně vykukující ze žlutého písku a romantické zátoky. Z těchto míst si můžete vyfotit typické obrázky oblasti Algarve. V Lagosu to oba večery skvěle žilo, ulice plné lidí, živá hudba, drinky za přijatelné ceny, střešní bary s úžasným výhledem, ideální místo k párty dovolence. S holkami jsme to rozjely jako jsme byly zvyklý spolu na Erasmu.
Z atrakcí jsme si vybraly výlet člunem, s kterým jsme proplouvaly do zákoutí jeskyň a kochaly se krásami celého pobřeží. Když jsem viděla jiné lidi jezdit na kayacích, tak si myslím, že to může být ještě lepší způsob objevování daných míst. Po dvou protančených nocí v Lagosu, horkém dni na pláži a parádním výletě bylo načase opustit město a pokračovat dále na sever.
LISABON
Pohodová cesta busem, za čtyři hodinky jsme parkovali v hlavním městě Portugalska – Lisabonu. Při příchodu do hostelu nás čekala nepříjemná zpráva a to, že jsou přebookovaní a pro nás nemají místo na první noc. Holky z toho byly úplně na větvi, všechno moc prožívají a nepobírají bezstarostný portugalský přístup. Kluci pracující v hostelu nám našli jiné ubytování a zaplatili nám odvoz s tím, že další den už bude v hostelu volno. Mně se zdálo být náhradní ubytování ještě lepší – pokoj jen pro sebe i s koupelnou, navíc blíže k centru. Naštěstí holky špatná nálada opustila hned, když jsme vyrazily objevovat centrum města. V Lisabonu bylo opět hodně turistů a řádně živo. Památky jsou nádherné, ovšem menší uličky mi přišly hodně zanedbané, nepořádek, i kolem památek nebylo vždy uklizeno jako třeba v Lagosu. Určitě si projděte: hrad Svatého Jiří (Castelo de Sao Jorge), ruiny kláštera Convento do Carmo, náměstí Figueira, sousední náměstí Rossio, odkud pokračujte ulicí Rua da Aurea nebo Rua Augusta k vítěznému oblouku a poté k rozlehlému náměstí „Praca do Comércio“. Z náměstí je skvělý výhled na řeku a slavný lisabonský most, který připomíná Golden Gate v San Franciscu. Odpoledne i večer tu sedí spoustu lidí na nábřeží, popíjí kávu nebo drinky a je zde super atmosféra. Na jídlo si zajděte do marketu „Time out market Lisboa“. Nezapomeňte naskočit do jedné z historických, žlutých tramvají a nechat se vyvézt strmými uličkami na kopec s výhledem, což patří k dalším bodům na zážitkovém must-do listu Lisabonu.
Druhý den jsme jely metrem a busem do části Belém, kterou jsem byla okouzlena. Krásné památky: věž Torre de Belem, památník objevitelů „Padrao dos Descobrimentos“ a dominantou je klášter „Monastery Jeronimos“ a nedaleký palác. V této části je povinnou zastávku světoznámá kavárna „Pasteis de Belem“, kterou proslavil jejich vynikající „Pastel de nata“ – portugalská pochoutka, koláček plněný krémem. V sezoně vás nemine dlouhá fronta na zákusek s sebou, ale my jsme již předtím věděly, že je lepší se usadit na místě. Prostory jsou obrovské, během chvilky jsme dostaly místo a obsluha již byla rychlá. Zákusek mňamka a kávička k tomu taky nezklamala.
Odpoledne jsme se vydaly vlakem do pohádkové vesničky Sintra, u které se rozkládá obrovský komplex zahrad a paláců, bývalé sídlo portugalských králů. Určitě stojí za to navštívit a vyhradit si na výlet celý den. My jsme prošly pouze menší část pěšky (v areálu jezdí turistické autobusy) a prohlížely zámky pouze za branami, náš přístup „za vstupy neplatíme, za víno ano“ jsme uplatňovaly i tady.
Večer jsem ještě měla naplánovaný výšlap na vyhlídku „Miradouro da Senhora de Monte“, o které jsem četla na tripadvisoru jako místo k pozorování západu slunce nad Lisabonem. Holkám už se tam nechtělo, navečeřely jsme se a nachystaly do víru nočního Lisabonu, centrum dění je ulice plná barů, a především lidí bavících se venku – tzv. Pink street. Svět je malý, a o náhody není nouze: představte si, že jsem v této ulicí plné více či méně opilých lidí potkala kluka z USA, kterého jsem pár dní předtím potkala na sangria party v hostelu v Seville, o pobytu jsem vám psala tady. To víte, že jsem se mu připomněla a dali jsme společný drink.
Nedalo mi to, a druhý den ráno jsem si šla zaběhat s cílem dorazit na již zmiňovanou vyhlídku. Pecka! Lisabon se teprve pomalu probouzel ze spánku, v ulicích se trousilo jen pár lidí, klid, slunce pomalu vycházelo a nádherně nasvítilo bílé střechy domů, paprsky se třpytily v řece, dominantou výhledu byl z jedné strany most a na druhé straně hrad. Dechberoucí výhled a sunrise vibes atmosféra. Zastavila jsem na pár minut a kochala se tou krásou a tichem velkoměsta.
PORTO
Naše dovolená se blížila ke konci, zbývalo už jen Porto. Tentokrát jsme se vezly rychlíkem, klimatizace i wi-fi fungovala a za necelý tři hodinky jsme byly v cíli. Centrum Porta je plné prudkých kopců, takže na léto ideální. Opět naše první kroky mířily na pláž, autobusem jsme dorazily na „Praia de Matosinhos“, snadno dostupná z centra. Líbilo se mi, že tam nebyla hlava na hlavě jako na předchozích plážích, ale moře bylo úplně ledový, mnohem více než na jihu Portugalska. Večer jsme měly sraz s holkami, které studovaly v Německu a znají se s Nadine. Zahájily jsme večer skleničkou portského, jak jinak! Ochutnala jsem bílé, je to teda slaďárna, jedna sklenka stačí. Holky nás vzaly na večeři a doporučily různá jídla. Hlavně se tam jí ryby, to jsem zvolila já. Další typický pokrm daného regionu je tzv. franciesinha – sendvič plněný masem, pokrytý rozpuštěným sýrem a přelitý pivní omáčkou (healthylifestyle), což mě teda vůbec nelákalo, ale holky si to pochvalovaly. Na další drink jsme šly do ulice „Cais da Ribeira“, hned u řeky s krásným výhledem na nasvícené mosty, které jsou dominantou Porta. Když nás Portugalky opustily, ještě se nám nechtělo domů – byl to náš poslední společný večer. A tak jsme vyšláply kopec do ulice „Galeria de Paris“, kde to opět žilo, venkovní bary, kluby, vyzkoušejte! Je to místo, kam chodí hodně studentů, takže když tam pojedete během studijního období, určitě to bude žít ještě více.
Poslední den dovolené jsme zahájily vynikající snídaní v kavárně s výhledem na budovu „Monumento a Garrett“, brouzdaly se centrem města, podívaly se na knihovnu, kde se natáčel Harry Potter (u vstupu dlouhá fronta fanoušků),
navštívily park „Jardin do Palácio de Cristal“, odkud by byl hezký výhled na město. Ovšem daný den výhledy kazil silný opar, který tam dorazil kvůli požárům, které zrovna nedaleko Porta řádily. Jinak to byl nádherný den, Porto je zajímavé městečko, přišla mi tam jiná atmosféra než v ostatních městech. Genius loci. A také super ceny za jídlo i víno. Budete-li mít cestu kolem, určitě se do Porta na deci s výhledem na řeku Douro stavte!
Týden dovolené rychle utekl. Posbíraly jsme mnoho zážitků, které by vydaly na dalších pár stránek. Loučení bylo opět smutné, s holkami se vždy skvěle pobavím a užívám si mluvení v angličtině, navíc jsou přátelské a tak jsme se často bavily i s dalšími cestovateli. Celkově se mi v Portugalsku moc líbilo, výborné jídlo i pití, pohodová atmosféra, zajímavé památky. Jediné maličké mínus byl velký počet turistů všude kolem, s čímž jsme musely počítat, když jsme se vydaly v hlavní sezoně. Příště bych tam ráda zajela na jaře a objevovala více přírodní krásy.