Výlet jsme zahájily ranní kávou u terminálu trajektu v kouzelné části Devonport. Prý se tam občas objeví delfíni, tak jsme je vyhlížely, kdy nějaký připlave, ale bohužel se nám neukázali. Po deváté hodině jsme nasedly na malý trajekt a za půl hodinku už vystupovaly v ráji, na ostrově Waiheke. Ostrov je známý a hojně navštěvovaný díky dlouhým písčitým plážím, krásným výhledům, a především místním vinařstvím. Tohle všechno jsme si užily na výbornou.
Vinařství
Mudbrick vineyards, první navštívené vinařství. Přicházely jsme přes rašící vinice, slunce pálilo a už pár kroků od samotného sídla vinařství nás zaplavily pocity euforie. Na místě hrála pohodová hudba, bylo tam jen pár lidí, výhoda mimo sezonních výletů, nádherně zařízené posezení a vysázené zahrady ve francouzském stylu se spoustou levandulí. Výhled prostě neměl chybu, jak můžete vidět na fotkách. Hned jsme si koupily jedno kolo wine tasting. První vzorek Pinot Gris nám chutnal nejvíce, možná to bylo tím prvotním nadšením. Ale i další vzorky byly vydařené. Po krásně strávené hodince jsme se sbalily a pěšky vyrazily do centra místního městečka.
Tam jsem si připadala jako v gilmorkách, dřevěné domečky s posezením do ulice, obchůdky s lokálními produkty, útulné kavárničky. My jsme zvolily veganský oběd v „Little Frog Cafe“, omrkly jsme místní pláž a pak se opět pěšky vydaly do dalšího vinařství.
Goldie Estate nebylo na tripadvisoru mezi TOP 5, o to více nás překvapilo. Nejlepší totiž byla slečna, která nás provázela ochutnávkou, byla ukecaná a vyprávěla zajímavé příběhy o rodině, která zakládala vinařství, o víně, o životě na ostrově. Místní vinaři jsou všichni přátelé, často se navštěvují, ochutnávají a kritizují své vzorky. Nezašpuntovali by láhev bez schválení ostatních. Sympatický přístup. Na ochutnávce jsme byli mezinárodní skupinka – pár z Irska, slečna ze Skotska, Australané a jeden kiwák, to byl teda takovej dědoušek s trapnýma hláškama, trochu tu degustaci kazil. Plánovaly jsme návštěvu dalších vinařství, ale protože zavírají mimo sezonu už kolem 16. hodiny, víc jsme jich první den nestihly.
Peacock vineyards – do vinařství jsme se doslova prodraly místní bushí, vyhlídky nejsou tak ohromující jako v jiných vinařství kvůli umístění v lese, ale posezení je také zajímavě zařízené. Ochutnávka byla opět se zajímavým výkladem i jednohubkou ke každému vzorku, brownie na závěr bylo luxusní 🙂 Ochutnávaly jsme společně s párem z Austrálie a partou Angličanů. Z anglicky mluvících zemí se na Zéland vydává spoustu turistů.
Stoneridge vineyards – moderní styl posezení, dřevěný nábytek a lehátka, hned jak se dvě uvolnila, zabraly jsme je a kochaly se výhledem na vinařství. Ochutnávka nebyla nějak komentována, jen nám nalily čtyři vzorky vína, které jsme si během skvělé atmosféry vypily. Tentokrát jsme zvolily ochutnávku čtyř bílých vín z různých oblastí Nového Zélandu (protože Pav na červený moc není) a jedno bylo lepší než druhý. Hrála tam chill house music, kolem nás skupinky mladých lidí, kteří si také užívali neskutečnou pohodu, slunce nás doslova pálilo i přes několik vrstev 50-faktorového opalovacího krému a my jsme nemohly být spokojenější.
Ubytování a doprava
Po dlouhé době jsme daly šanci Couchsurfingu, zveřejnily jsme náš plán a čekaly na zprávu od hostitele. Perin nám napsal hezkou zprávu,měl zajímavý profil a pozitivní reference. Jediný háček předtím, než nám potvrdil nocleh, bylo, že žije na dešťové vodě, a tak nám dá vědět v pondělí, jestli má dost vody i pro nás. V pondělí napsal, že vody je dost a ve středu se na nás těší. K domu jsme přicházely už za tmy, v horním patře probíhala latino party, Perin bydlel v suterénu. Prvních pár minut jsme byly lehce v šoku, působilo to jako squatové bydlení, šílený bordel, všechno rozestavěné a nedokončené…Perin tam byl se svým kamarádem a hráli na kytary, na začátku si s námi povídali, vůbec se ale neptali na klasické seznamovací otázky, takže jsme začali duchaplnou konverzací o rasismu, životním prostředí a mlékárenským průmyslu. Pak začali brnkat. Perinovi písničky byly super a vytvořil tak fajn atmosféru, vystoupení jeho kamaráda už se nám tolik nelíbilo. Vlastně vůbec. V duchu jsem doufala, ať už ho to přestane bavit a jeho jekot skončí. Dočkala jsem se, vypily jsme pivko a šly spát. Jo a nakonec voda došla těsně předtím, než jsme přijely…trochu smrádek v koupelně 😀 naštěstí jsme byly tak unavený, že jsme i na hrozným gauči usnuly raz dva, a jednu noc člověk přežije vše, že jo. Ráno jsme se rychle sbalily a zamířily na nejbližší public toilet.
Většinou jsme všechno zvládly pěšky, i procházka tamními ulicemi byla zajímavá. Jediné vinařství Man O´War je umístěno na druhé straně ostrova, kde nic kromě vinařství není a vede tam kamenitá cesta. Ochutnávku vína dostanete zadarmo, prý jako odměnu za to, že jste se tam vůbec dostali. Po půl hodince stopování jsme to vzdaly, pár aut nám zastavilo, ale nikdo nejel až do vinařství. Přešly jsme na druhou stranu silnice a rozhodly se, že navštívíme jiná vinařství, která jsou poblíž. Po minutce nám zastavil milý děda a svezl nás blíže k vesnici, ihned na to nám zastavila slečna, která nás zavezla přímo před vinařství. Takže jsme během dvou dnů stihly navštívit řadu míst pěšky nebo stopem. lowcosttraveling
Turistika
Na ostrově je řada vyznačených turistických tras, nejdelší Te Ara Hura vede kolem celého ostrova a můžete si dát vícedenní trek a ujít přes 100 km. My jsme zvolily jen menší treky, na vystřízlivění 🙂
Whakanewha regional park – rozkládá se v centrální části ostrova, jižní část sahá k pobřeží. Na místních túrách nás zatím nejvíce baví rozmanitost krajiny, chvíli jdeme travnatou loukou, kousek kolem pláže, najednou bushí plnou palmových stromů, přeskakujeme přes potůčky a po chvíli utrpení výšlapu do kopce už obdivujeme výhledy na oceán. A ten zpěv ptáků je prostě koncert, který nás snad nikdy neomrzí. Za odměnu po túře se nabízí blízká vinařství Peacock Sky Vineyard nebo Thomas´s Batch Winery.
Coastal track – málem jsme na poslední track nešly, už jsme byly u přístavu a rozhodovaly se, jestli sedneme na trajekt zpět do Aucklandu v 18 hodin nebo později. Ale bylo krásně, a rozhodly jsme se pobýt na ostrově déle a pak pozorovat západ slunce z trajektu. Ještěže tak, závěrečná procházka byla boží. Cesta vedla kolem pobřeží, podvečerní slunce umocňovalo krásu místa. Opět jsme byly na túře samy, balzám na duši.
Závěr výletu nemohl proběhnout lépe. U přístavu na nás začala mluvit sympatická Češka, že tu poprvé slyší češtinu, tak jsme si s ní začaly povídat. Po chvilce za ní přišla Francouzka, holky se potkaly v tamním hostelu a strávily dva dny na ostrově spolu. Nasedly jsme společně na trajekt a kochaly se zapadajícím sluncem nad centrem Aucklandu a užívaly si větrnou jízdu oceánem. Ještě se nám nechtělo se rozloučit, a proto jsme v centru Aucklandu sedly na večeři do veganskýho fast foodu na burger a kumara hranolky, zaslouženě.
A.