To nejlepší z východní Austrálie

Náš roadtrip východní Austrálií se povedl na jedničku. V sestavě čtyř holek jsme najely 2900 kilometrů, navštívily řadu krásných míst, hodně se nasmály, snědly přes čtyři kila humusu a nespočet toastového chleba #lowcosttraveling, strávily spoustu času klábosením u kafe, večer u vína, potkaly pár klokanů (naštěstí žádného nesrazily) a pár zajímavých lidí, pozorovaly velryby, delfíny i želvy v oceánu, většinou jsme spaly v autě, ale také na lodi, párkrát v hostelu, v Sydney u Dereka s výhledem na Operu, na Gold Coast nás ubytoval Gordon, se kterým jsem se potkala před pár lety na Letní škole v Ljubljani a v Brisbane jsme přenocovaly v krásném domě u milé Lucky, sestřenice Dády. Užily jsme si dvacet pět dní v Austrálii naplno, do tohoto článku jsem vybrala čtyři místa, která se mi líbila nejvíce.

Sydney

Když jsme kdysi v mládí s Míšou tajně pily broskvovou a představovaly si, kam se jednou podíváme, australské Sydney byla má destinace snů. Teď už mě města tolik neberou, ale na Sydney jsem se těšila. Měly jsme štěstí na skvělého hostitele Dereka, který bydlí deset minut jízdy trajektem od samotného centra města a z terasy má jedinečný výhled na Operu a přístav. Sám říkal, že takový výhled by bylo škoda nesdílet
s dalšími lidmi. Hned po příjezdu nás Derek vzal na nádhernou procházku kolem pobřeží v severní části Sydney, u které jsme se s ním dost nasmály a dozvěděly se spoustu zajímavých věcí, protože Derek je jedním z těch chytrých, sečtělých lidí, které rády potkáváme a ještě k tomu Kanaďan! Trochu jsem se bála velkého počtu lidí, přece jen jsme rok byly v zemi, kde žije méně lidí než v Sydney, ale obava byla ta tam, protože jsme šli celou dobu přírodou a potkali jen pár nedělních vycházkářů. Ze Split Bridge jsme dorazili za tři hoďky k slavné Manly Beach, kde se nám moc líbilo. Tam jsme se potkaly s Daliborem, který nám ukázal skvělý výhled na Freshwater Beach a pokecaly jsme o životě
u protinožců. I v Sydney platí, že Northshore je nejlepší část k životu. 🙂

Deštivé odpoledne jsme využily k návštěvě Australského muzea, kde jsme se dozvěděly spoustu zajímavých, i když mnohdy smutných informací o přírodě, změně klimatu a především o australské historii. Zjištění, jak moc evropští kolonizátoři utlačovali původní obyvatele a zasáhli do jejich zcela odlišného stylu života, bylo zdrcující.

Byron Bay

V Byron Bay na nás padla vlna euforie hned jak jsme zaparkovaly náš cool bejváček-auto v jednom. Určitě na to mělo vliv i počasí, kdy se po pár chladných dnech objevilo slunce a teploty se vyšplhaly nad dvacet stupňů a konečně jsme mohly vytáhnout letní oblečení. Nedělní odpoledne v Byron Bay bylo plné života a dobré nálady; spoustu lidí v ulicích, v kavárnách, další na pláži, kde se střídali místní hudebníci při hře na kytaru a vytvářeli tak pohodovou atmosféru. Po dlouhé pláži jsme se prošly až ke slavnému majáku, jenž stojí na nejvýchodnějším bodě australského kontinentu. Zrovna jsme tam byly v období migrace velryb, a tak jsme s úžasem pozorovaly, jak v dáli v oceánu skáčou keporkaci. Sen! Dokonalost! Cestou zpět jsme se kochaly nádherným západem slunce a obdivovaly jízdu posledních surfařů. U jednoho z plážových barů jsme zaslechly hudbu, šly jsme se tam podívat a nestačily se divit, bylo teprve po páté hodině, temperamentní Afroameričanka řádila na pódiu a parket byl plný tančících lidí užívajících si života. Hned nás atmosféra vtáhla na plac.

Byron Bay nás dostalo svou pohodovou atmosférou, která tam na vás dýchne na každém kroku, krásnou dlouhou pláží a přírodou všude kolem.

Whitsunday Islands

Dvoudenní plavba kolem souostroví Whitsunday Islands byla pro mě nejlepším zážitkem našeho australského dobrodružství. Hned jak jsem si zvykla na sklon lodi při plachtění (a uvěřila, že se nepřeklopíme) a studenou vodu šplíchající na mě každou chvíli, začala jsem si jízdu užívat. Sešla se super sestava mladých evropských backpackerů, vtipného kapitána a krásného pomocníčka (aneb jak jsme se všechny čtyři zamilovaly do Racka a chovaly se opět jako puberťačky). Součástí výletu byla návštěva slavné Whitehaven Beach, sedm kilometrů dlouhé pláže z bílého křemičitého písku. Druhý den jsme se potápěly na místech, které patří do jižní části Velkého bariérového útesu, podívaná to byla neskutečná, rozmanité barevné korály, tisíce rybiček, rejnoci, medúzy, hvězdice a mnoho dalších úkazů, které ani nedokážu pojmenovat. Loď jsme přes noc zakotvily nedaleko malého ostrova Board Island, pozorování noční oblohy takhle daleko od světelného znečištění bylo dech beroucí a počet hvězd na obloze neuvěřitelný.

Stejně tak jsem byla nadšená z ranní atmosféry, kdy jsme s hrnkem kávy v ruce pozorovaly východ slunce a užívaly si nekonečnost ticha a oceánu kolem nás.

Cairns

Do Cairns jsme přijely už jen se ségrou, holky odletěly z Townsville, vrátily jsme tam auto a ubytovaly se v hostelu Calypso, kde vládla rodinná atmosféra, přátelský personál a každý večer byl připraven nějaký program. Přímo v Cairns není doporučeno koupání v moři kvůli možnému výskytu krokodýlů, a proto je tam vybudovaná laguna, kam se každý může přijít osvěžit v horkých dnech. Kolem pobřeží vede dlouhá krásná promenáda s kavárnami, dětskými hřišti a rozmanitými sportovišti, tady se určitě nudit nebudete. Jeden den jsme vyrazily na výlet do vesničky Kuranda, jejíž návštěvu nám více lidí doporučilo. Tam jsme se svezly lanovkou, takže jsme viděly prales z ptačí perspektivy. Kuranda je malá vesnička položená v pralese, a i když je její okolí nádherné, samotná vesnice mi přijde pouze turistická atrakce a původního australského ducha tam moc nezažijete. Nejvíce se mi na výletu líbila cesta z Kurandy do Cairns historickým vlakem, který projíždí kolem vodopádů, několika tunely a mezitím se můžete kochat okolní krajinou. Další den jsme si půjčily kola a projely okolí města, které se nám moc líbilo. Perfektní cyklistické trasy kolem hor a řeky, příště jen lepší kola prosím! V Cairns jsme si řádně odpočinuly, zasportovaly, užily si místní pohodu, dobré jídlo, skvělý hostel a nabraly síly na další destinaci naší cesty.